Chelifer cancroides - štírek domácí
Zanechte zpětnou vazbu k produktu
Vyberte variantu produktu:
Jednotlivé varianty se mohou lišit cenou
Zeptejte se na produkt
Správcem osobních údajů je PHU Krystian Solga. Zpracováváme je za účelem zodpovězení vašeho dotazu. Více informací o zpracování osobních údajů naleznete v zásadách ochrany osobních údajů.
Sdílení karty produktu
Náklady na dopravu vybraného produktu
Náklady na dopravu se vztahují na tento produkt (ve zvolené variantě - pokud je to relevantní). Po přidání dalších produktů do košíku se může změnit.
Popis
Chelifer cancroides - štírek domácí, miniaturní pseudoskorpion a neúnavný lovec roztočů
Chelifer cancroides (štírek domácí, známý také jako štírek knižní, pseudoskorpion nebo strážce úlu) patří mezi nejzajímavější miniaturní dravce, které můžete pozorovat v domácím chovu. Ačkoliv jeho silně zploštělé tělo měří pouhých 2.5-4.5 mm, zdobí ho mohutná makadla zakončená jedovými klepítky o rozpětí 7-9 mm, jimiž s chirurgickou přesností loví roztoče (včetně kleštíka včelího Varroa destructor), chvostoskoky, pisivky i drobné larvy hmyzu. Tato živoucí fosilie z evoluční linie staré přibližně 390 milionů let je ze 100% bezpečná pro člověka i domácí mazlíčky a v kompaktní 1litrové nádobě předvádí fascinující chování - od krabího běhu pozpátku až po složité zásnubní tance a vyživování mláďat mateřským mlékem.
Proč si vybrat druh Chelifer cancroides?
- Miniaturní lovec s jedovými klepítky: navzdory velikosti několika milimetrů disponuje mohutnými makadly s jedovými žlázami v obou prstech klepítek, jimiž bleskově chytá, paralyzuje a zvedá do vzduchu drobné členovce.
- Samice krmící mláďata vlastním mlékem: pod kůrou staví hedvábné iglú a pod zadečkem nosí plodový vak s vajíčky, v němž vyživuje zárodky výživným sekretem, a po vylíhnutí mláďata cestují na jejím hřbetě.
- Krabí chůze pozpátku a nekrvavé zápasy samců: běhá bokem a bleskově couvá jako krab, šplhá po kolmém skle a samci mezi sebou svádějí ritualizované souboje klepítky a předvádějí vibrační tance bez použití jedu.
- Dlouhověký a mimořádně odolný: dospělí jedinci žijí 2 až 4 roky, skvěle prospívají v suché, kompaktní nádobě o objemu 1 litru a dokážou přežít mnoho měsíců bez potravy.
- Živoucí fosilie s původem starým 390 milionů let: ve fosilním záznamu se štírci objevují již od středního devonu, přibližně před 390 miliony let (Dracochela gilboa ze Spojených států).
| Vědecký název | Chelifer cancroides |
| Běžné názvy | Štírek domácí, štírek knižní, pseudoskorpion, strážce úlu |
| Původ a výskyt | Původní středoevropský a kosmopolitní druh (pod kůrou stromů, v dutinách, včelínech a domácnostech) |
| Velikost | 2.5-4.5 mm (rozpětí otevřených klepítek makadel 7-9 mm) |
| Délka života | 2-4 roky jako dospělec (vývoj mláďat do dospělosti trvá přibližně 6-12 měsíců) |
| Teplota | 18-28°C (optimálně 22-26°C, zimování 8-16°C) |
| Vlhkost | 50-65% (suchá nádoba s jedním mírně vlhkým rohem - bez rosení) |
| Nádoba a vybavení | Těsná nádoba cca 1 L s mikrosíťkou, tenká vrstva suchého písku a vrstvená suchá kůra |
| Potrava | Živá mikrofauna: chvostoskoci (bílí, šedí, lilac), nelétavé octomilky, pisivky, čerstvě vylíhlé rybenky |
| Náročnost chovu | Snadný a ze 100% bezpečný pro lidi, domácí zvířata i včely |
Výběr varianty a první kroky se zakoupeným stádiem
Ať už si vybíráte jednotlivého štírka k pozorování tohoto pozoruhodného dravce v domácím mikroteráriu, startovací balení 5 kusů, nebo skupinu 10 jedinců k založení vlastní chovné kolonie a rozmnožování štírků (případně k osídlení úlu), klíčem k úspěchu je správná příprava nádoby ještě před vpuštěním zvířat. Štírci jsou teritoriální a milují těsné úkryty - v chovných skupinách rozhoduje o klidu a rychlém rozmnožování patrové uspořádání kůry, které každému jedinci umožní obsadit vlastní štěrbinu o ploše několika čtverečních centimetrů.
- Krok 1: Příprava suché 1 L nádoby s mikroventilací a pískem. Před otevřením přepravního kelímku si připravte dobře těsnící nádobu o objemu přibližně 1 litru s větracími otvory zabezpečenými velmi hustou větrací mřížkou s oky menšími než 0.1 mm. Na dno nasypte vrstvu 1.5-3 cm zcela suchého substrátu, jako je jemný křemenný písek nebo suché kokosové vlákno - drobná zrnka písku jsou pro štírky nezbytná jako stavební materiál, který vplétají do hedvábných stěn hnízd a svlékacích komůrek.
- Krok 2: Navrstvení suché kůry a přemístění štírků. Na suchý písek naskládejte do pater ploché kousky suché korkové kůry, dubové nebo borové kůry tak, aby mezi jednotlivými vrstvami vznikly úzké štěrbiny o šířce 1-3 mm. Štírky přemístěte přímo na kůru - pavoukovci okamžitě ucítí strukturu dřeva a během několika desítek sekund se schovají v tmavých zákoutích.
- Krok 3: Vytvoření vlhkého rohu a vpuštění chvostoskoků. Do jednoho rohu nádoby položte malou zkumavku s vodou ucpanou těsnou vatovou zátkou, případně jednou za několik dní nakapejte pipetou několik kapek vody přímo do rohu písku, přičemž zbytek nádoby ponechte zcela suchý. Do vlhkého rohu ihned vpusťte dávku živých bílých chvostoskoků, šedých chvostoskoků nebo pomalu se pohybujících, neskákavých chvostoskoků Ceratophysella lilac a nádobu umístěte do pokojové teploty (20-26°C).
Proč Chelifer cancroides vypadá a pohybuje se jako miniaturní štír bez ocasu?
Přestože štírek domácí na první pohled připomíná miniaturního štíra zbaveného ocasu a jedového hrotu, patří do samostatného, prastarého řádu pavoukovců (Pseudoscorpiones). Jeho tělo, ploché jako list papíru a zbarvené do mahagonově hnědé s obrysem kapky vody, mu umožňuje snadno pronikat do milimetrových skulin pod kůrou stromů, mezi stránkami starých knih nebo ve spárách dřevěných úlů. Největší dojem dělají jeho mohutná, více než dvojnásobně dlouhá makadla oproti trupu s rozpětím 7-9 mm, která při chůzi drží široce roztažená před sebou jako ramena radaru.
Způsob pohybu druhu Chelifer cancroides dokáže uchvátit každého pozorovatele. Tento pavoukovec nejenže chodí dopředu a do stran, ale ve zlomku sekundy dokáže běžet pozpátku přesně jako krab, a díky miniaturním přísavným polštářkům mezi drápky bez problémů kráčí po kolmém skle i hlavou dolů po víku nádoby. Během chůze každou chvíli strne v nehybnosti na zlomek sekundy (100-200 ms) - tímto způsobem utlumí proudění vzduchu vyvolané vlastním pohybem a naslouchá okolí pomocí 12 dlouhých smyslových chloupků (trichobothrií) na klepítkách, které v naprosté tmě zachytí i ten nejjemnější pohyb chvostoskoka nebo roztoče.
Na rozdíl od pravých štírů ukryl štírek domácí svou zbraň přímo v klepítkách makadel: uvnitř obou prstů každého makadla se nacházejí jedové žlázy. Jed obsahuje unikátní peptidy s antibakteriálním účinkem, které kořist nejen bleskově paralyzují, ale zároveň potravu během konzumace dezinfikují. Na koncích drobných klepítek (chelicer) těsně u ústního otvoru jsou pak umístěny snovací žlázy - štírek z nich dokáže spřádat husté hedvábné vlákno, z něhož si pod kůrou staví ochranné komůrky pro období svlékání, zimování a odchovu mláďat.
Jak zařídit 1 L nádobu a udržet správnou vlhkost?
Chov druhu Chelifer cancroides je velmi jednoduchý a zabírá minimum místa, pokud dodržíte jedno zlaté pravidlo: štírci mají rádi mírnou vlhkost vzduchu (50-65%), ale jejich úkryty z kůry musejí zůstat vždy naprosto suché. Přímé rosení nádoby rozprašovačem je pro ně smrtelné, protože 3milimetrový pavoukovec se vlivem povrchového napětí snadno přilepí ke kapce vody a utone, zatímco mokrá kůra rychle plesniví.
Pro skupinu 10-30 jedinců se skvěle hodí těsná nádoba o objemu přibližně 1 litru s větracími otvory přelepenými velmi hustou větrací mřížkou (s oky pod 0.1 mm, přes která neprojdou ani dospělci, ani 1milimetrová mláďata). Na dno nasypeme 1.5-3 cm suchého křemenného písku nebo kokosového vlákna a vnitřek vyplníme několika vrstvami ploché, suché korkové kůry, čímž vytvoříme hranici se štěrbinami o výšce 1-3 mm. Taková vícepatrová konstrukce znásobuje životní prostor a zajišťuje, že si teritoriální samci nepřekážejí.
Vlhkost zajišťujeme výhradně bodově v jednom spodním rohu nádoby - položíme tam malou zkumavku s vodou a těsnou vatovou zátkou, nebo jednou za několik dní nakapeme pipetou přibližně 2-3 ml vody přímo do rohu písku tak, aby minimálně 80% substrátu a celá vrstva kůry zůstaly suché. Právě do tohoto mírně vlhkého rohu se vyplatí rovnou vpustit živé chvostoskoky, kteří budou plnit roli stálého bufetu i úklidové čety. Výborným řešením je zkombinovat v nádobě několik druhů najednou - například klasické bílé chvostoskoky a šedé chvostoskoky s pomalejšími, neskákavými chvostoskoky druhu Ceratophysella lilac, kteří představují mimořádně snadnou kořist pro mláďata štírků.
Nejčastější chyby v chovu a jak se jim vyhnout
- Rosení kůry a stěn nádoby rozprašovačem: jde o nejčastější příčinu úhynu chovu. Kapky vody působí na drobného štírka jako lepová past, ucpávají dýchací průduchy a vyvolávají plíseň na hedvábných svlékacích komůrkách. Nikdy nepoužívejte rozprašovač - vlhčete výhradně jeden roh substrátu pipetou nebo pomocí zkumavky s vatou.
- Příliš řídká větrací síťka nebo netěsnící víko: ploché tělo umožňuje dospělcům protáhnout se štěrbinami menšími než 1 mm a mladé nymfy měří pouhý 1 mm a šplhají po hladkém skle. Větrací otvory zabezpečte výhradně hustou mikrosíťkou (pod 0.1 mm) a volte nádoby s těsně doléhajícím víkem.
- Společný chov se stínkami nebo vpuštění do mokrých tropických terárií: ve vlhkém, zamlženém teráriu štírci rychle hynou, zatímco v nádobách se stínkami (isopody) bývají sežráni během 10-14denního období svlékání, kdy leží zcela bezbranní uvnitř hedvábných komůrek. Chovejte je v samostatné, suché nádobě.
- Nedostatek živých chvostoskoků a úkrytů z kůry: v prázdné nádobě bez víceúrovňových štěrbin a stálého přístupu k drobné kořisti začnou štírci lovit jeden druhého a čerstvě vylíhlá mláďata hynou hlady.
Čím štírky krmit a co loví v domácnostech a včelích úlech?
Štírci loví výhradně živou, pohybující se kořist - mrtvého hmyzu ani umělého krmiva si vůbec nevšimnou. Samotný okamžik útoku je mimořádně podívanou: jakmile se kořist přiblíží na několik milimetrů, Chelifer cancroides ji bleskově sevře klepítky makadel, vstříkne jed a poté úlovek často předá do klepítek u úst (chelicer) a zvedne jej vzhůru nad substrát. Kořist zbavená opory se nemůže vyprostit, štírek má volná makadla k obraně a po dobu 45-60 minut klidně vysává zkapalněný vnitřek úlovku, až nakonec zanechá jen prázdnou kutikulu.
V domácím chovu je nejpohodlnějším řešením udržovat ve vlhkém rohu nádoby stálou populaci chvostoskoků (bílých, šedých i neskákavých Ceratophysella lilac). Díky tomu mají jak dospělí jedinci, tak 1milimetrová mláďata nepřetržitý přístup k potravě, což téměř zcela eliminuje kanibalismus. Kromě chvostoskoků je vhodné při pokojové teplotě (18-25°C) jednou za 7-14 dní (a při teplejším chovu v 26-30°C každé 2-3 dny) přidat do nádoby několik nelétavých octomilek, drobných mšic, pisivek nebo čerstvě vylíhlá mláďata rybenek skleníkových.
V přírodě i v lidských obydlích, knihovnách a včelínech plní tento druh roli užitečného čističe. Ve starých knihovnách a bytech vychytává pisivky (knižní vši), roztoče domácího prachu, mladé rybenky a larvy šatních molů či kožojedů, aniž by jakkoliv poškozoval papír nebo dřevo. V tradičních dřevěných včelích úlech pak štírci loví obávaného parazita včel - kleštíka včelího (Varroa destructor), přičemž spořádají několik až 9 roztočů denně, a napadají také mladé housenky zavíječe voskového i larvy úlových brouků.
Zásnubní tanec, hedvábné iglú a samice krmící mláďata vlastním mlékem
Rodinný život a námluvy druhu Chelifer cancroides připomínají miniaturní divadlo. Dospělí samci obsazují pod kůrou malá teritoria o průměru 2-3 cm a značkují je feromony. Když se dva samci střetnou na hranici teritorií, svedou spolu nekrvavý zápas - uchopí se klepítky makadel a přetlačují se jako zápasníci, ale při těchto soubojích nikdy nepoužívají jed. Jakmile však na teritorium samce vstoupí samice, samec zahájí velkolepý zásnubní tanec: rytmicky vibruje tělem, ze zadečku vysune pár pozoruhodných pachových orgánů ve tvaru beraních rohů, poté přilepí k podkladu kapku spermatu na stopce (spermatofor) a uchopením partnerky za klepítka ji přesně navede nad semenný balíček.
Oplozená samice si ve štěrbině kůry postaví hedvábné hnízdo ve tvaru kopule (iglú) o průměru 8-15 mm, které zvenčí zamaskuje zrnky písku a úlomky dřeva. Naklade 20 až 40 vajíček do speciálního plodového vaku zavěšeného pod vlastním zadečkem a po dobu 3-4 týdnů vyživuje vyvíjející se zárodky výživným "mlékem" vylučovaným jejím tělem - rostoucí mláďata si ve vaku dokonce vytvářejí miniaturní čerpací orgán, jímž tuto tekutinu aktivně sají, podobně jako savci.
Po vylíhnutí opouští vak 5 až 30 mláďat (protonymf) o délce kolem 1 mm, která první dny tráví v bezpečí hedvábného iglú a vozí se na hřbetě i klepítkách samice. Než dospějí, procházejí třemi nymfálními stádii - před každým svlékáním si mladý štírek vybuduje uzavřenou hedvábnou svlékací komůrku, ve které stráví 10-14 dní v naprosté nehybnosti. Při teplotě 26-30°C a vydatném krmení trvá celkový vývoj od vajíčka do dospělosti přibližně 6-8 měsíců, přičemž dospělí jedinci se již nesvlékají a v chovu se dožívají 2 až 4 let.
Taxonomická historie, mikroskopická anatomie a pohlavní dimorfismus Chelifer cancroides
Druh patří do třídy pavoukovců (Arachnida), řádu štírků (Pseudoscorpiones, syn. Pseudoscorpionida), podřádu jedovatých štírků (Iocheirata), infrařádu Panctenata, nadčeledi Cheliferoidea a čeledi štírkovitých (Cheliferidae), přičemž představuje jednu z nejstarších linií suchozemských členovců - ve fosilním záznamu se štírci vyskytují již od středního devonu, přibližně před 390 miliony let (Dracochela gilboa ze Spojených států), zatímco zástupci kladu moderních štírků (korunové skupiny, označované někdy jako Chelonethi) jsou známi přibližně 100 milionů let. Poprvé jej popsal Carl Linné v 10. vydání Systema Naturae (1758) a doplnil ve Fauna Suecica (1761) jako Acarus cancroides, v roce 1767 jej Linné přeřadil do rodu Phalangium a v roce 1775 Johann Christian Fabricius do rodu Scorpio. Samostatný rod Chelifer ustanovil v roce 1762 Etienne Louis Geoffroy (z řeckého chele - klepeto a latinského ferre - nést, s druhovým jménem cancroides - krabovitý). Po moderních taxonomických revizích Marka Harveyho (2014) a v katalogu World Pseudoscorpiones Catalog (2025), které přesunuly přes 300 dřívějších taxonů nebo je synonymizovaly (včetně Chelifer cancroides orientalis Morikawa, 1954), má rod Chelifer status monotypického rodu (při 14 jménech nomina dubia a 11 nomina nuda). V mezinárodní literatuře vystupuje jako house pseudoscorpion, book scorpion, false scorpion, house chelifer, book chelifer (angl.), Bücherskorpion, Haus-Pseudoskorpion (něm.) a štírek domácí (česky). Fylogeografické studie (Just a kol., 2023) prokázaly identické mitochondriální haplotypy u jedinců z České republiky a Kanady vzdálených 6837 km, což potvrzuje globální rozšíření v minimálně 58 zemích díky synantropii a forezi (cestování na dvoukřídlých, broucích, sekáčích, motýlech, včelách a netopýrech). V přírodě obývá suché prostory pod kůrou odumírajících dubů, borovic a vrb, stromové dutiny, jeskyně a ptačí hnízda (potvrzen ve výzkumu 94 hnízd sýce rousného Aegolius funereus po boku lesních druhů Dinocheirus panzeri a Chernes cimicoides).
Tělo o hmotnosti cca 3 mg (největší samice dosahují 5-6 mm) se dělí na dvě tagmata: hlavohruď (prosoma) krytou trojúhelníkovitým, hrubě granulovaným karapaxem se štětinkovými hrbolky (setose tubercles) a 1 párem očí s čočkou, a zadeček (opisthosoma) z 12 článků (10 viditelných shora), chráněných hřbetními tergity a břišními sternity, bez metasomy a telsonu. Dvoučlánková klepítka (chelicery) nesou na dlani přesně 4 štětinky (chybí štětinka sbs) a 1 subdistální štětinku na pohyblivém prstu (štětinka bs je kratší a zoubkovaná), vnější lamelu (lamina exterior), hřebenitý čisticí orgán (serrula exterior) ze 17 lamel u obou pohlaví, rallum ze 3 lamel (nejdistálnější je zoubkovaná) a snovací výběžek (galea) s 5 koncovými větvemi (terminal rami). Makadla mají hrubě granulovaný příkyčelní článek, stehno i koleno a hladká klepítka vyzbrojená 49-50 drobnými okrajovými zoubky na pevném prstu a 48-52 na pohyblivém prstu (bez přídatných zubů - accessory teeth), přičemž jedové vývody v obou prstech končí strukturou nodus ramosus (mezi chloupky et a est na pevném prstu a mezi t a st na pohyblivém prstu). Neuroanatomické studie (Stemme a Pfeffer, 2022) potvrdily v makadlech samostatnou chemomechanosenzorickou dráhu spojenou s trichobothriemi, jejichž počet roste během ontogeneze: protonymfa (vývoj 2-4 měs.) má 4 trichobothrie (3+1), deutonymfa (3-6 měs.) 8 (6+2), tritonymfa (4-10 měs.) 10 (7+3) a dospělé imago 12 (8: eb, esb, ib, ist, est, isb, et, it na pevném prstu a 4: b, sb, st, t na pohyblivém prstu). Čtyři páry kráčivých končetin mají zoubkované subterminální štětinky, dvoulaločné přísavné polštářky (arolia) a drápky s bočně-břišním zoubkem (latero-ventral process, s výjimkou modifikovaného I. páru u samců). Pohlavní dimorfismus: samci jsou tmavší, mají štíhlejší makadla (poměr délky k šířce stehna 5.67, kolena 4.2, klepítka se stopkou 4.61 oproti 5.18, 3.87 a 4.3 u samic), ostré boční kýly (lateral keels) na karapaxu a tergitech I-VII/VIII, obloukovité kyčle IV. páru (coxa IV) s bočním výběžkem a kyčelními váčky (coxal sacs) bez oddělené předsíně (atrium) a vychlípitelný orgán rams horn podepřený sklerotizovanou tyčinkou, zatímco samice mají širší zadeček bez bočních kýlů, rovné kyčle IV. páru a párové spermatéky se sítovou destičkou pod pohlavním víčkem. Embryologické výzkumy z Vratislavské univerzity (dr. Izabela Jędrzejowska a dr. Arnold Garbiec, 2013, 2020) prokázaly, že na povrchu nepárového, trubicovitého vaječníku hroznovitého tvaru jsou oocyty na stopkách pokryty folikulárními buňkami uspořádanými do tvaru okvětních lístků (flower petals) a během březosti vaječník produkuje výživnou tekutinu bohatou na bílkoviny, lipidy a polysacharidy.
Pražské respirační cykly (PRC), peptidy Checacin1, spektrum kořisti a výzkum varroázy
Respirační fyziologii druhu Chelifer cancroides popsal v roce 1995 český vědec Karel Sláma jako tzv. pražské respirační cykly (PRC - Prague respiratory cycles). V suchém prostředí zůstávají dva páry průduchů (stigmat) na III. a IV. článku zadečku po většinu času uzavřené a oxid uhličitý je vypuzován každých 2.93-4.93 minuty v pulzech trvajících průměrně 0.9 minuty (cca 22.8 nl CO2 na pulz, průměrně 4.16 nl/min, tedy 99.8 mikrolitrů CO2/g/h) při spotřebě kyslíku 5.7-6 nl/min (cca 136 mikrolitrů O2/g/h) a respiračním kvocientu RQ blízkém 0.7 (čistý tukový metabolismus umožňující přežít až rok hladovění během zimní diapauzy v kokonech při 8-16°C, kdy se krmení přerušuje nebo omezuje na jednou za 4-8 týdnů). Při velmi vysoké vlhkosti se průduchy otevírají nepřetržitě a výměna plynů stoupá na 100-200 mikrolitrů O2 a 70-140 mikrolitrů CO2/g/h (RQ = 0.72-0.73). Proteomická a transkriptomická analýza jedu (Krämer a kol., 2022) identifikovala 29 peptidových sekvencí kódovaných 7 geny chekacinů (Checacin1 až Checacin7), včetně dominantního peptidu Checacin1 a jeho kratších fragmentů Checacin1_1-11 a Checacin1_12-25, které ničí grampozitivní i gramnegativní bakterie (včetně methicilin-rezistentního zlatého stafylokoka MRSA), houby a mšice (např. kyjatku hrachovou Acyrthosiphon pisum), čímž dezinfikují potravu i jedové žlázy při nulové cytotoxicitě přirozených fragmentů vůči savčím buňkám i při koncentraci 100 uM.
V synantropních domácích, muzejních a skladištních biotopech zahrnuje doložené spektrum kořisti pisivky (Psocoptera, včetně pisivky domácí Trogium pulsatorium a pisivky skladištní Liposcelis bostrychophila), roztoče domácího prachu (Dermatophagoides spp.) a skladištní roztoče (Acarus siro), mladé rybenky domácí (Lepisma saccharina), larvy molů šatních (Tineola bisselliella), rušníků (Anthrenus spp.), kožojeda skvrnitého (Attagenus pellio), červotoče spížního (Stegobium paniceum), vrtavce zhoubného (Ptinus fur), larvy blech, drobné mravence, štěnice domácí (Cimex lectularius) a v kurnících či holubnících čmelíka kuřího (Dermanyssus gallinae). Ve včelařství (popisovaném již od dob Alfonsuse 1891 a dr. Maxe Beiera a v současnosti zkoumaném Torbenem Schifferem, Ronaldem van Toorem, Samem Readem a prof. Sebastianem Spiewokem v letech 2013-2026) loví štírci kleštíka včelího (Varroa destructor - u něhož vykazují i usmrcování do zásoby), housenky zavíječe voskového (Galleria mellonella) a zavíječe malého (Achroia grisella), včelomorku obecnou (Braula coeca) i larvy lesknáčka úlového (Aethina tumida). Testy PCR na Novém Zélandu (van Toor a Read, Plant & Food Research, Journal of Apicultural Research 2013-2026) potvrdily DNA Varroa destructor ve střevech u 9 ze 14 štírků odebraných z úlů (DNA je detekovatelná až 4 týdny po pozření) a chemické studie (Thoma a kol., 2026) prokázaly rozpoznávání kutikulárních uhlovodíků (CHC) včel a stahování roztočů přímo z těl dělnic. Terénní výzkumy van Toora (duben 2026) zároveň objasnily, že zatímco v laboratoři zvýšení teploty z 26°C na 30°C zdvojnásobuje rozmnožování (z 2.3 na 4.7 mláděte na samici), v moderních polystyrenových a polyuretanových úlech se zasíťovaným dnem reintrodukce selhává kvůli absenci mikroštěrbin 1-3 mm, propadávání pavoukovců síťkou ve dně, letálním podmínkám ve středu letního plodu (35-36°C a 61.1-66.1% RH, kvůli čemuž byl ve studii z roku 2026 na chladných okrajích úlů zaznamenán pouze 1 jedinec generace F2 v 1 ze 3 úlů) a používání smrtících akaricidů (amitraz, pyrethroidy), organických kyselin (mravenčí, šťavelová) a thymolu. Úspěšné osídlení vyžaduje včelíny bez chemie, kláty, slaměné košnice, konstrukce SchifferTree nebo dřevěné úly s plným dnem a úkrytovými kazetami se štěrbinami 1-3 mm (konstrukce Schiffera 2013, Ratsche a kol. 2018) zavěšenými na okraji plodiště v zóně 26-30°C.
Často kladené otázky (FAQ)
Je štírek domácí (Chelifer cancroides) nebezpečný pro lidi, děti, domácí mazlíčky nebo včely?
Ne, Chelifer cancroides je ze 100% bezpečný a neškodný pro člověka, psy, kočky, ptáky i dospělé včely medonosné. Ačkoliv má v prstech klepítek jedové žlázy, jeho miniaturní makadla slouží výhradně k lovu roztočů či chvostoskoků a fyzicky nedokážou proniknout lidskou kůží ani kutikulou dospělé včely. Tento druh nepřenáší žádné nemoci a neničí knihy, dřevo ani potraviny - právě naopak, likviduje drobné škůdce.
Je chov a nákup Chelifer cancroides v Česku a Evropské unii plně legální?
Ano, chov a obchodování s tímto druhem v České republice, Polsku i v celé Evropské unii jsou ze 100% legální a nevyžadují žádná povolení orgánů ochrany přírody ani registraci. V souladu se středoevropskou legislativou ochrany přírody (např. nařízením o druhové ochraně živočichů Dz.U. 2022 poz. 2380) podléhá mezi štírky částečné ochraně výhradně lesní druh Neobisium polonicum (pol. 531), zatímco synantropní Chelifer cancroides žádné druhové ochraně nepodléhá.
Nahradí vpuštění štírků do úlu plně léčbu včel proti varroáze?
V běžných moderních polystyrenových a polyuretanových úlech se zasíťovaným dnem samotné vpuštění několika desítek štírků kontrolu varroázy nenahradí, protože pavoukovci propadávají síťkou ve dně, nedostanou se pod víčka plodových buněk a v létě se vyhýbají horkému středu plodiště (35-36°C). Aby Chelifer cancroides úl úspěšně osídlil a pomáhal včelám snižovat populaci kleštíka včelího i housenek zavíječe voskového, musí mít úl plné (uzavřené) dno, drsné dřevěné prvky nebo úkrytové kazety se štěrbinami 1-3 mm na okrajích hnízda (v zóně 26-30°C) a musí být veden bez agresivní chemie a kyselin.
Jaké chvostoskoky je nejlepší vpustit do nádoby se štírky?
Nejlepších výsledků dosáhnete kombinací několika druhů chvostoskoků v mírně vlhkém rohu nádoby najednou - například klasických bílých a šedých chvostoskoků spolu s pomalu se pohybujícími, neskákavými druhy, jako je Ceratophysella lilac. Zajistíte tím stálý a pestrý bufet jak pro dospělé štírky, tak pro 1milimetrová mláďata, a zároveň udržíte čistotu substrátu.
Lze Chelifer cancroides vpustit do vlhkého tropického terária nebo do nádoby se stínkami?
Spojování štírků se stínkami (isopody) ani jejich umisťování do mokrých tropických terárií nedoporučujeme. Ve vysoké kondenzační vlhkosti štírci hynou kvůli zablokování dýchacích průduchů a všežravé stínky prokousávají hedvábné svlékací komůrky a požírají bezbranné, svlékající se nymfy. Nejlepších výsledků dosáhnete při chovu v samostatné, suché 1 L nádobě s navrstvenou korkovou kůrou.
Chcete začít s vlastním chovem tohoto fascinujícího mikrodravce a pozorovat jeho chování zblízka? Vyberte si vhodné balení, vložte Chelifer cancroides do košíku a vytvořte pro něj ideální mikroterárium!
Doprava a garance živého doručení
V chladném období balíček vybavujeme hřejivým sáčkem HeatPack, který udržuje optimální teplotu během přepravy.
Živá zvířata odesíláme výhradně od pondělí do čtvrtka, aby balíček nezůstal přes víkend v depu.
Přebíráme plnou zodpovědnost za bezpečnou dopravu a garantujeme, že zvíře dorazí v pořádku a v plném zdraví.
Recenze
Pokud jste přidali recenzi a ta se v seznamu nezobrazuje, je možné, že čeká na moderaci.
Zanechte zpětnou vazbu k produktu
