Monomorium pharaonis

Důležitá informace na úvod: královny, které zde prodávám, pocházejí z vlastního chovu, z kolonie, která je u mě už několik let a do které čas od času přidávám samce nebo královny z jiných kolonií z několika zemí, aby se obohatil genofond. Do kolonie jsou přidávány larvy různých velikostí, což je nejčastěji nutné k stabilizaci chovu, více o tom najdete v popisu níže.

Na internetu lze najít spoustu informací o faraonkách, ale je těžké najít jeden vyčerpávající popis, proto jsem se pokusil takový vytvořit. Monomorium pharaonis je již legendární druh. Jedná se o invazivní, synantropní mravence, kteří tvoří obrovské superkolonie, jsou schopni ovládnout celé sídliště a vytvořit systém spolupracujících hnízd, propojených komunikačními stezkami nejen ve stěnách nebo ventilačních systémech, ale také v podzemních kanálech mezi budovami. Po nalezení velkého zdroje potravy dokáží tito mravenci během několika hodin svolat dělnice z bytů vzdálených desítky metrů. Někdy dokonce svolávají i hladové královny. Jsou všežraví a aktivní po celý den. Zrak faraonek je tak slabý, že rozlišují pouze úroveň osvětlení (tmavý, světlý, atd.), proto se spoléhají výhradně na pachové stezky, kterých umí tvořit několik druhů - stálé stezky, nejčastěji mezi koloniemi nebo mezi kolonií a zdrojem vody, stezky se střední trvanlivostí, nejčastěji mezi hnízdem a velkým zdrojem potravy, a stezky s krátkou trvanlivostí (dokonce méně než 15 minut), nejčastěji mezi hlavní stezkou a malým zdrojem potravy. Na území, které ovládají, faraonky rády zakládají malé satelitní hnízda, o velikosti několika set nebo tisíců dělnic. V krabičkách od čaje, ve stěnách kartonů, pod krabicí na boty, pod květináčem, v květináči, v elektronice, mezi stránkami knih, na potrubí s teplou vodou, v hračkách, kdekoli, pokud je to relativně těsné. Dělnice mohou založit nové hnízdo bez účasti královen, stačí jim několik vajíček. Po nalezení místa pro hnízdo krmí dělnice larvy vylíhlé z vajíček tak, aby z nich vyrostly nové královny. Neoplodněné královny kladou vajíčka samců, a samci tyto královny oplodňují ihned po zakuklení. U faraonek se vyskytuje mnoho zajímavých chování, například dělnice sání lymfy z velkých larev a krmí jí poté královny a menší larvy, což je nezbytné pro vývoj kolonie. Kolonie se vyvíjejí velmi rychle, zabíjejí všechny mravence, které potkají, zcela dominují na svém území a jednotlivá hnízda spolupracují, vyměňují si dělnice a zdroje, což umožňuje vyrovnávání hladin hormonů mezi koloniemi a vytváření jednoho velkého superorganismu. V dobrých podmínkách se pouze 5-10 % dělnic věnuje získávání potravy. Přibližně 5 % kolonie se odchyluje od stezek a chodí zcela náhodnými směry. Pokud najdou něco hodnotného, např. místo pro nové hnízdo, zdroj vody nebo potravy nebo cizího mravence, okamžitě vytvoří feromonovou stezku a svolávají dělnice z hlavní stezky. Pokud je nalezen velký zdroj potravy, jsou někdy svolávány dokonce i královny. Dalších několik nebo několik desítek procent kolonie neustále chodí mezi hnízdem a zdrojem vody. Tyto dělnice mají velmi nafouklé zadečky, někdy se dokonce stává, že hmotnost přenášené vody převyšuje hmotnost dělnice. V kolonii je také kasta skladnic. Jedná se o dělnice, které uchovávají potravu získanou sběračkami, vodu a hemolymfu nasátou jinými dělnicemi z velkých larev. Kromě toho mají faraonky také speciálně vyhrazená, suchá místa v hnízdě. Na těchto místech hromadí velké zásoby bílkovin ve formě bílých nebo žlutých kuliček uspořádaných do hromádek. Mnoho druhů rodu Monomorium to dělá. Na první pohled taková hromádka vypadá jako hromada potomstva. Pokud se kolem hromádky zvýší vlhkost, okamžitě se objeví plíseň, proto mravenci uchovávají bílkoviny v nejsušším místě hnízda. Faraonky se vůbec velmi starají o čistotu, mrtvé dělnice a zbytky potravy jsou rychle odnášeny daleko od hnízda.

Počet královen ve velké kolonii se každý den zvyšuje a každá z nich dokáže snést až 350 vajíček měsíčně. Královny kvůli genetickým vadám žijí pouze 6-24 měsíců, ale to není žádný problém pro superkolonii, která může denně vychovat stovky nebo tisíce nových královen. Dělnice žijí 2-3 měsíce a vývoj od vajíčka k dospělci trvá asi 32 dní pro dělnici a asi 42 dní pro královnu za optimálních podmínek. Faraonky jsou velmi agresivní, zalévají svou oběť a stříkají jed naslepo. Lidi napadají velmi zřídka, pouze při obraně hnízda.

Tyto mravenci jsou prvním druhem, který přijde na mysl, když slyšíme "inbreeding", "rojky v hnízdě" nebo "množení královen". Jejich rojky se konají plně v hnízdě nebo přímo u jeho vchodu, bez svatebního letu, a sledování desítek nebo dokonce stovek nových královen je úžasným zážitkem pro každého chovatele.

V chovu jsou faraonky velmi odolné vůči chybám, téměř nemožné zabít. Vlhkost z potravy a vzduchu jim může stačit na přežití několik dní, někdy i týdnů, někteří dokonce tvrdí, že nepotřebují žádné zavlažování, ale já jim vždy nechávám jednu zkumavku s vodou. Jsou všežraví, nenároční, velmi rychle se vyvíjejí. Poradí si s teplotami od přibližně 18 stupňů do více než 30 stupňů, i když preferují rozmezí 26-31. Nemají žádné nároky na hnízdění, poradí si ve zkumavce, v jakémkoli hnízdě nebo dokonce pod kouskem volně položeného plastu nebo kartonu na aréně - ve skutečnosti často preferují tento druh podivných řešení. Hlavními problémy při chovu těchto mravenců jsou jejich schopnost unikat a schopnost usídlit se v domě. Navzdory rozšířenému názoru má malá kolonie do tisíce dělnic spíše malé šance na usídlení se v relativně čistém domě, pokud neunikne přímo v kuchyni, ale kolonie o několik tisíc dělnic už mohou bezpečně prozkoumat území o velikosti několika čtverečních metrů, což jim umožní najít zdroje vody a potravy a stabilizovat se dostatečně dlouho, aby brzy zahájily expanzi. Problém útěků však lze snadno vyřešit použitím suchého mastku naneseného na stěny arény kosmetickým štětcem, není mravenec, který by takovou bariéru překonal za den, a vyšlapané stěny se jasně liší barvou od nevyšlapaných, takže máme dostatek času na reakci. Je třeba poznamenat, že extrémně hladová kolonie má opravdu neuvěřitelnou rychlost vyšlapávání bariéry, bez ohledu na to, zda se jedná o mastku, fluon nebo cokoli jiného, a hladoví mravenci jsou tak lehcí, že dokáží chodit po povrchu vody. Dobře krmené kolonie nepředstavují žádný problém, ustupují, když vidí mastku na stěně. V případě, že v kolonii z nějakého důvodu chybí velké larvy, zbytek se dostane do stagnace a vymře, proto je velmi důležité koupit kolonii od chovatele, který ví, co dělá, a pošle nejen královny a dělnice, ale také odpovídající proporce potomstva, aby se zachovala kontinuita kolonie.

Stojí za to přidat několik zajímavostí.

1. Tyto mravenci pravděpodobně pocházejí z Egypta, jméno faraonky jim dal Linnaeus, který usoudil, že byly jistě příčinou jedné z egyptských ran.
2. Faraonky byly rozšířeny po celém světě díky lidské dopravě - lodě, nákladní automobily, letadla. Do Evropy se pravděpodobně dostaly s Francouzi v roce 1978, konkrétně s armádou vracející se z Al-Lahun.
3. Adopce vajec snesených královnou z jiné kolonie brzdí tvorbu nových královen na nějaký čas. Podle mého názoru to svědčí o tom, že pokud je vajec dostatek, královny a dělnice neusilují o produkci nových královen, které by byly jen zbytečnou zátěží.
4. V přírodě na jednu královnu připadá jen něco málo přes 13 dělnic, i když ve větších koloniích se tento poměr někdy zvyšuje.
5. V přírodě se kolonie vzniklé dělením hlavní kolonie pohybují v rozmezí 441-497 dělnic, přičemž po rozdělení se nejčastěji stejně uskutečňuje volný tok dělnic a zdrojů mezi koloniemi.
6. Strava chudá na cukry a bohatá na bílkoviny zvyšuje tempo růstu kolonie, ale zkracuje životnost dělnic. A naopak. Dělnice nemají možnost oddělit potravy, které přijaly, proto je dobrý nápad krmit cukry a bílkovinami odděleně, ne ve stejnou dobu.
7. Královny se živí hlavně hemolymfou z larev. Pokud jí nemají dostatek, kladou méně vajíček, což vede k méně larvám a tak dokola. V malé kolonii tato smyčka nejčastěji vede k úplnému vyhynutí, a tomu lze zabránit pouze přidáním larev různých velikostí z jiné kolonie.
8. Existuje teorie, že faraonky by původně pocházely z tropických oblastí Asie, nikoli z Afriky.

• Druh: Monomorium pharaonis
• Náročnost: velmi snadné (kromě schopnosti unikat)
• Vojáci: žádní
• Velikost: královna 5-6 mm, dělnice 2-3,5 mm
• Zbarvení: černé s průsvitným červeným odstínem
• Výskyt: severní Afrika, jižní Evropa a Arabský poloostrov (původní oblasti), introdukované v: zbytku Asie, obou Amerikách
• Strava: voda s medem a krmný hmyz
• Hibernace: žádná
• Teplota: 26-31 stupňů
• Doporučené formikárium: jakékoli, nejlépe suché